Co je nového v Pyšelském muzeu

Přibývají nové exponáty od pyšelských občanů, ale i z okolních obcí. Velmi  mě to těší, jen kdyby bylo více místa k uložení nových věcí. Návštěvnost muzea je v letošním sezóně velmi nízká. Je to zřejmě tím, že pyšelské náměstí je jedno velké staveniště a každý raději odtud rychle odjíždí. Doufejme, že se v příštím roce situace zlepší.

Děkujeme všem dárcům, kteří přispěli novými exponáty do sbírek muzea. Panu Ivo Koudelkovi, Vladimíru Rádlovi, Josefu Obrhelovi, Josefu Chrpovi, Zdeňku Vávrovi, Zdeňku Podroužkovi, paní Daně Horákové, Ivě Křížové, Marii Blažkové, Marii Bartákové, Jiřce Vašourkové, Jiřímu Dvořákovi, Vlastě Nekolové, Janě Prchlíkové a paní Rottové. Promiňte mi, jestli jsem někoho zapomněla jmenovat. Pan Josef Chaloupecký mi přinesl obraz, který má pohnutou historii. Je to kopie obrazu Madona s Ježíškem (možná od nějakého italského mistra) provedeno na papíře nalepeném na plátně a vsazeno do zlaceného rámu. Pan Chaloupecký říkal, že obraz pochází z Dětského domova, když se v padesátých letech likvidovalo vše s náboženským námětem. Takový osud měl potkat i obraz Madony. Byl úmyslně poškozen a vyhozen na hromadu ostatních podobných věcí připravovaných ke spálení. Rodina Chaloupeckých jej však zachránila a léta uchovávala na půdě svého domu. Když jsem se zmínila o tom, že naše Loreta by si zasloužila alespoň nějakým obrazem ozdobit vandaly poničený interiér kaple, napadlo mě, že by tam tento obraz mohl být. Mají totiž stejné osudy. Jak obraz tak i interiér Lorety. V poslední době se z Lorety častěji vypravují pohřby a o pouti slouží mše.

Ještě jedna příjemná věc se udála v muzeu. Měla jsem v expozici vystavený starý gramofon na kličku. Jenže to bylo spíše torzo gramofonu. Scházela ta hlavní věc, přenoska s jehlou. Tu  se mi pak také podařilo opatřit od jednoho návštěvníka z Prahy, jenže gramofon i tak nebyl ještě funkční. Mám totiž ke gramofonu v muzeu několik gramofonových desek z 30 tých let a toužila jsem je někdy uslyšet. Věděla jsem, že máme v Pyšelích velmi šikovného pana Františka Bareše, který už uvedl do chodu hrací skříňku, také starý muzejní exponát. Poprosila jsem jej tedy opět a on skutečně k mé velké radosti dal gramofon na kličku do chodu. Dalo mu to určitě mnoho práce, takové staré gramofony už nejsou nikde k vidění, moc si jeho práce vážím i jeho skromnosti a svědomitosti. Děkuji mnohokrát pane Bareši.

S velkou opatrností zacházím s tímto pradědečkem gramofonem. Najde-li se mezi návštěvníky muzea ctitel těchto starých melancholických melodií, ráda mu gramofon předvedu.

Muzeum bude ještě otevřeno do 8. listopadu

Pátek 10 – 12 a 13 – 15
Sobota 10 – 12 a 13 – 16

Přijďte, těším se na vaši návštěvu.

Srnská Z.