Osobnosti Pyšel

PhDr. RÁDL FRANTIŠEK - 1876 - 1956

František Rádl je mladší bratr Emanuela Rádla.Studoval na Karlově univerzitě matematiku a fyziku. Po absolutoriu vyučoval na několika středních školách. Roku 1905 získal doktorát po obhájení práce Intenference v tlustých deskách. Ve studiích pokračoval na pařížské universitě Sorboně. Od roku 1917 začal vyučovat vyšší matematiku na Vysokém učení technickém v Praze jako docent a od r. 1926 jako profesor. V letech 1935 -36 byl děkanem této techniky. V roce 1927 mu byl za vědeckou práci udělen řád Čestné francouzské legie. Jeho činnost přerušilo uzavření vysokých škol v r. 1939. Přednášet začal r. 1945, ale v roce 1948 musel opět ukončit svou práci, protože mu byla zakázána činnost t.zv. Akčním výborem Národní fronty. S okamžitou platností musel přestat učit v březnu 1948.

Hlavní jeho vědecká činnost zahrnuje desítky matematických prací. Studenti techniky čerpali z jeho učebnic matematiky pro vysoké školy.

František Rádl zemřel 30.12.1956 v Praze a je pohřben v Jílovém u Prahy.

ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ 1847 - 1926

Eliška Krásnohorská, vlastním jménem Alžběta Pechová pobývala několikrát zde v Pyšelích a využívala zdejší přírody k ozdravění. Od mládí trpěla revmatickou chorobou, která jí v posledních letech života velmi ztěžovala literární činnost. Do literatury i do emancipačního hnutí jí uvedla Karolína Světlá. Nejprve jako redaktorku ženských listů, později jako starostku Ženského výrobního spolku. Eliška Krásnohorská se podílela na založení prvního dívčího gymnázia Minerva r. 1890. Vedle básnické tvorby psala libreta k operám, knihy pro mládež a překládala z cizích literatur . Možná bude některé lidi zajímat, že v době stáří a horšící se nemoci, dělala E. Krásnohorské společnici matka herečky Elišky Kuchařové. E. Kuchařová pochází z Pyšel a jméno Eliška dostala po spisovatelce Elišce Kránohorské.

SEDLÁK ZDENĚK - československý letec

Zdeněk Sedlák byl pyšelský rodák, který se proslavil svou odvahou a statečností v 2. světové válce. Byl československým zahraničním letcem - bojovníkem za národní svobodu v 311. anglické královské peruti. Tam byli významní lidé F. Fajtl, Sitenský a Rejthar. Zdeněk Sedlák podnikl mnoho válečných letů - dosáhl hodnosti poručíka. Dočkal se konce války ale zahynul 5. října 1945 na palubě civilního letadla se svou ženou Editou a dalšími 12 cestujícími. Je pohřben na londýnském hřbitově mezi válečnými druhy.

V listopadu 1998 byla v Praze l na domě, kde sídlil Svaz letců RČS od roku 1929 odkryta pamětní deska. Mnoho let byla činnost letců RAF neoceněna. Naopak, mnozí byli perzekuováni a jejich rodiny diskriminovány.

VÁCLAV ŠPÁLA 1885 - 1946

Václav Špála je pro nás zajímavý nejen svým výrazným uměleckým projevem, ale také tím, že zde v Pyšelích a okolí tvořil. Ve čtyřicátých letech zde dokonce bydlel - Na Vysoké Lhotě ve svém domě. Odtud se vydával na vycházky, aby zachytil krásu krajiny, kterou si tak, jako mnozí, oblíbil. Můžeme tedy vidět jeho překrásný obraz, který je pohledem do krajiny od Pyšel na kostelík na Lštění, nebo obraz Topoly u Pyšel. Václav Špála maloval nejen krajiny, ale i portréty, květiny a různá zátiší s ovocem. Uměleckým ztvárněním svého díla se řadí mezi přední naše i světové malíře. Václav Špála se narodil 24. srpna 1885 ve Žlunicích u Nového Bydžova. V Praze vystudoval uměleckoprůmyslovou školu a později přešel na Akademii výtvarných umění. Přátelil se s předními umělci a spisovateli, pořádal množství výstav. R. 1937 byl Václav Špála v Pittsburghu vyznamenán na mezinárodní výstavě 1. cenou.

12. května 1946 zemřel v Praze a je pochován na Vyšehradě.

ANTONÍN JENŠOVSKÝ z Pyšel 1817 - 1899

Stavební dílo Antonína Jenšovského bylo velmi bohaté. Podílel se na výstavbě církevních staveb, občanské výstavby a v r. 1844 řídil stavbu silnice od fary k Dolům. V Pyšelích byl členem obecního zastupitelstva.

V Říčanech dne 30. července 1864 byl položen základní kámen k nové radniční budově, kterou řídil a stavěl stavitelský mistr A. Jenšovský. Při pokládání základního kamene se slavnostně sešli všichni úředníci, městská rada, škola, duchovenstvo a mnoho občanů. Další významnou prací byla stavba hřbitovní kaple v Komorním Hrádku.

V rodině se pak ještě i později vyskytovali muži stavitelsky nadaní. Byl to například Alois Jenšovský - architekt z Pyšely ( 1858 - 1921), nebo Felix Jenšovský - inženýr královského hlavního města Prahy, rovněž pocházející z Pyšel.

ROBERT GUTTMANN 1880 - 1942

Robert Guttmann byl příslušník Kafkovy generace, jehož rodina žila v Pyšelích a on sám zde měl domovské právo. Ve výtvarném umění a sionistickém hnutí zanechal nesmazatelnou stopu. Patřil do generace bohémů a jeho figurka byla známa v pražském uměleckém světě. Vyrážel také na dálkové pochody po Evropě a Podkarpatské Rusi. Jeho obrazy lze rozdělit do dvou hlavních kategorií: malování na zakázku - autoportréty, karikatury a žánrové obrázky - výjevy z pražských kaváren a trhů. Nejznámější jsou obrazy z židovského prostředí. Jeho nekonvenční, nezařaditelné dílo stojí za pozornost. Životní cestu Roberta Guttmanna ukončil první transport do Lodže, kde 14. března 1942 zemřel.

ING. JAN VOKÁLEK - sochař

Ing. Jan Vokálek žil v Senohrabech, působil po celé republice jako restaurátor. Jeho velké dílo je k vidění v Trojském zámku, kde je několik desítek replik obřích váz. Rovněž je možné vidět jeho práci na mnoha zámcích v Čechách a na Moravě, kde se podílel na rekonstrukci historických kamen. Poslední velká rekonstrukce kamen byla v Arcibiskupském paláci v Praze, kde jich bylo celkem třicet.

V naší obci restauroval v r. 1999 sochu sv. Jana Nepomuckého na náměstí a sochu sv. Vojtěcha u Lorety. Bohužel o rok později r. 2000 podlehl Mistr Vokálek zákeřné chorobě.

VORAČICKÝ ANTONÍN JOSEF z Paběnic - 18. stol.

Od r. 1781 se zámek Voračických zde v Pyšelích stal centrem kulturního života širokého okolí kraje. Konaly se zde koncerty každý den mimo pátek a sobotu. Sjížděla se šlechta ze všech okolních zámků, někteří i z Prahy. Mimo koncertní hudby se také předčítalo z knih francouzských osvícenců.

KAREL MRAČSKÝ Z DUBÉ

Od roku 1560 v Pyšelích panovali páni Mračtí - rod z Dubé. Historicky nejvýznamnější byl Karel Mračský z Dubé. Roku 1584 byl zvolen královským radou a několikrát byl hejtmanem kraje Kouřimského. Od roku 1584 byl majitelem pyšelského panství, Poříčí, Svojšic, Zalešan a Voděrad.

Pocházel ze starého panského rodu, který dal našemu národu několik významných osobností. Ze všech dosavadních majitelů byl skutečně nejvýznamnější. Je pravděpodobné, že do stavby renesančního sídla se pustil Karel Mračský kolem roku 1600 a že už zde zámek stál jako důstojný reprezentant svého majitele. Pyšely byly možná už v této době prohlášeny městem.

Na začátku r. 1618 se Karel Mračský aktivně zapojil do odboje proti Habsburkům. Fridrich Falcký ho za tyto zásluhy jmenoval nejvyšším zemským sudím. Mračský několikrát hostil F. Falckého na Pyšelích. Bitva na Bílé Hoře však dopadla špatně a Fridrich uprchl ze země. Vlády se ujal Ferdinand II., který chtěl odbojný národ pokořit (poprava Českých pánů na Starom. náměstí). Také Karel Mračský byl odsouzen propadnutím majetku. Rychle proto přestoupil na katolickou víru. Panství však pro sebe nezachránil, zemřel r. 1623. Zámek a panství odkoupila jeho dcera, celé panství spravovala a na Pyšelích tak zůstala česká šlechta.

HRABĚ BISSINGEN - 18. stol.

Jan Jindřich Bissingen, majitel Pyšel od poloviny 18. století pocházel ze starobylého německého rodu. Byl vzdělaný a měl zájem na obnově Pyšel a měl zájem na obnově Pyšel. Války, které prošly krajem , zanechaly velmi negativní stopy.Krajina byla zdevastovaná a bylo méně obyvatel. V našem městečku podporoval řemesla, zvláště tkalcovství. Jednoho výborného tkalce si přivezl sebou, aby zde toto řemeslo založil a dále rozvíjel. Tento tkadlec se jmenoval František Pokorný a byl otcem našeho prvního kronikáře a písmáka Františka Václava Pokorného.

Hrabě Bissingen sem zval i jiné schopné řemeslníky, poskytoval jim levně pozemky, kámen a dřevo na stavby rodinných domků. Rozrostly se tím Zakouty, Košík a vznikla Nová Ves. R. 1766 byla vystavěna fara a v r. 1760 socha sv. Jana Nepomuckého na náměstí a socha sv. Vojtěcha u Lorety. T. 1763 došlo k znovuobnovení fary v Pyšelích.

Hrabě Jan Jindřich Bissingen zemřel r. 1778 a byl pohřben v kryptě zdejšího kostela.

Šlechtický rod MATTENCLOIT - UBELLI - začátek 20. stol.

Šlechtický rod Mattencloit pochází z Belgie. Různými sňatky se pak částečně poněmčil.Mnoho generací žilo ve Slezsku a odtud se část rodu přestěhovala r. 1902 sem, do Pyšel. Mattencloitové se stali majiteli zámku, velkostatku a panství. Baron Richard Mattencloit starší, podporoval začátkem století modernizaci městečka. Byly elektrifikovány Pyšely. Proud byl přiváděn z Nespek od vodního mlýna, kde byla zřízena malá elektrárna z investic barona Mattencloita. Dále se stavěl vodovod, provedla se úprava prostranství kolem kostela a opravoval se jeho interiér.

Baronu Mattencloitovi star. záleželo na zvýšení úrovně života obyvatel a společně se svou matkou Gabrielou Mattencloitovou -Ubelli uskutečňovali dobročinnou činnost. Rozdělovali polévky a na Vánoce dostávali lidé šatstvo, boty a různé dobročinné dary. Baronka Gabriela Mattencloitová -Ubelli zemřela r. 1910 ve věku 95 let a byla pohřbena v Pyšelích u Lorety. Syn Richard Mattencloit starší pokračoval pak sám v dobročinných akcích a přidal si ke svému rodné italské jméno matky - Ubelli.

Baron Mattencloit st. patřil k lidem, kteří se zasloužili o vybudování Útulku sv. Josefa pro sirotky, daroval velkou finanční částku. Útulek byl postaven v r. 1912. Další významnou akcí pro Pyšely bylo založení šlechtitelské semenářské stanice SELECTA. Byl v ní vypěstován vzácný druh pšenice - PYŠELKA. V této době se rovněž začala vést pamětní kniha zdejší školy.

Baron Richard Mattencloit st. zemřel na zámku v Pyšelích 21.11.1922.

Syn barona - stejného jména Richard Mattencloit nemohl již dále zvelebovat naše městečko, protože byla státní pozemková reforma a on byl nucen mnoho částí panství i velkostatek odprodat.

Filosof a spisovatel EMANUEL RÁDL 1873 - 1942

Význam díla a života Emanuela Rádla je mimořádný a má mezinárodní význam. Jeho vědecké práce jsou od svého vzniku ve světě nepřetržitě vydávány, studovány a na konferencích prodiskutovány. Filosof E. Rádl patří mezi nejvýznamnější osobnosti 1. republiky. Byl mimořádně filosoficky a biologicky vzdělán. Uskutečnil cestu kolem světa v r. 1922 a napsal mnoho vědeckých prací.

Každý občan našeho města může být skutečně hrdý, že tento spisovatel a vědec se narodil zde, v Pyšelích. Docházel zde do školy a prožil tu dětství. Později navštěvoval piaristické gymnázium v Benešově. Maturoval v Domažlicích a posléze studoval na přírodovědecké fakultě a nastoupil jako docent na universitu. Přednášel biologii a ta také byla jeho hlavním životním zájmem. Do dneška je u nás nedoceněna jeho vědecká práce "Vývojová teorie", která ve světě vyšla dokonce španělsky a anglicky. Úplně první vědeckou prací Emanuela Rádla byla studie "Gabro" Ve světě opět velmi prodiskutovávána a známá a pro nás mimořádně významná, protože téma je čerpáno z okolí Pyšel. Po I. světové válce pod vlivem celkového dění přešel ve svém myšlení i dílech na filosofii a politiku. Stal se předsedou Ligy pro lidská práva, byl společně s evangelickým farářem J.L. Hromádkou zakladatelem duchovního časopisu "Křesťanská revue". Tento časopis opět vychází a zabývá se filosoficko-náboženskou tematikou. Filosof E. Rádl byl odpůrcem veškeré diskriminace.. Byl pro svobodu ducha a zaměřoval se na propojení vědy a praxe v životě.

Příklady z jeho tvorby:

Dějiny filosofie 1933

Romantická věda 1918

Západ a východ 1925

Válka Čechů s Němci 1928

Budoucnost krásné literatury 1932

O čtení děl básnických 1935

Vývojová teorie

Útěcha z filosofie

Různé stati, články, polemiky.

Na katedře Přírodovědecké fakulty je uloženo jeho dílo v archivu a zabývají se jím odborníci, kteří chtějí pokračovat v práci tohoto velkého vědce.

V únoru 2003 byla v Praze mezinárodní konference na téma "Emanuel Rádl filosof a spisovatel".

1. den bylo téma biologie, 2. den téma filosofie a třetí den téma politika.

Konference měla bohatou účast delegátů a mnoho diskusních příspěvků. Již za první republiky se konala vědecká konference , tehdy za osobní přípravy a předsedání E. Rádla. O něco později E. Rádl onemocněl a v r. 1942 zemřel. Jeho jméno i dílo znovu ožívá u nás i ve světě. Budiž nám radostí i potěšením, že Emanuel Rádl celý život vzpomínal na své rodné městečko, hovořil o něm a často sem, do rodných Pyšel jezdil. Existuje a pracuje "Společnost Em. Rádla".